Veríte na lásku na prvý pohľad? A čo tak láska medzi dvoma ľudmi, čo sa nikdy ani nestretli? Joshou aj Kate to zažívajú naraz. Jediné čo ich tak rozdielne svety spája je starožitné zrkadlo. Jedine v ňom sa môžu vidieť. Ale má to háčik, dokonca hneď niekoľko. V noci vidí on ju, cez deň ona jeho a na tých pár sekúnd, kedy sa strieda deň s nocou, môžu vidieť jeden druhého. Má však takáto láska budúcnosť alebo bude Joshua ďalej žiť svoj osamelý život upíra?
Prekrásny príbeh Dvě zrcadla od českej autorky Karoliny Limrovej patrí prinajmenšom k mojej top 10. Zbúrala všetky moje predsudky voči slovenskej a českej literatúre jedným šmahom bez väčšej námahy. Je to geniálne napísaný príbeh, kde som sa s hlavnými hrdinami triasla od túžby po dotykoch. Autorka používa môj obľúbený štýl písania, kde sa ako rozprávači striedajú obe hlavné postavy, no pritom tento štýl prikrášlila a na začiatok každej kapitoly pridala úryvok z Joshuovej minulosti. Ja túto knihu proste zbožňujem, preto mi dúfam odpustíte to množstvo úryvkov či prehliadnete to, že je v češtine!
Joshua je od roku 1789 upír, bájna, oficiálne neexistujúca bytosť. Napriek tomu nedokáže vysvetliť záhadu starobylého zrkadla v podkroví svojho nového bytu.
Náhle mou pozornost upoutal předmět v temném koutě. Na železné skobě tam viselo obrovské starobylé zrcadlo. Velikost jeho rámu přesahovala rozměry veřejí běžných dveří. Šel jsem blíž. Navzdory letitým nánosům špíny bylo poznat, že je to krásná práce. Rám zdobily jemné rytiny a zlatý nátěr. Užasl jsem.
Přišel jsem blíž a rukou setřel vrstvu sedavého prachu.
Ten pohyb jsem ale nedokončil. Stál jsem několik vteřin bez hnutí a nevěřícně zíral na právě očištěnou plochu.
„To přece…“
Na okamžik se mě zmocnila panika. Tohle bylo špatně…
Zrcadlo neodráželo mou tvář ani místnost, ve které jsem stál. Šokované jsem hleděl do neznámého pokoje. Byl malý, jednoduše zařízený, oknem do něj pronikalo chabé podvečerní světlo.
Zkusmo jsem natáhl ruku, ale hladká plocha moji dlaň zastavila. Nedokázal jsem si to vysvětlit. Já sám jsem byl nadpřirozenou bytostí, v jejíž existenci většina lidí nevěří. Ale tohle…
Kate pracuje v kníkupectve. Má nevlastného otca, mamu a dobrého kamaráta Danyho (tomu je mimochodom venovaný druhý diel – Dva meče), o ktorom dúfala, že sa preňho stane aj niečo viac . Potom vo svojom novom zrkadle zbadá jeho. Nádherný plavovlasý cudzinec so šedými očami a neuveriteľným talentom na kreslenie okamžite upúta jej pozornosť a pritom aj netušene ukradne srdce.
S dlaní stále přitisknutou na hladký povrch jsem rozpačitě hleděla do krásné neznámé tváře. Vyzařoval z ní takový smutek! Vypadalo to, že se jeho dlaň dotýká mé, ale místo hřejivé lidské kůže jsem cítila jen chladnou plochu zrcadla.
Pomalu se odtáhl a udělal pár kroků zpátky. Když se vzdálil a téměř úplně zmizel ve tmě, chtělo se mi vykřiknout zklamáním.
Táto kniha so sebou na začiatku priniesla hlavne bolestnú túžbu. Všetky pocity hlavných postáv sa mi vrývali hlboko pod kožu a ani po toľkých mesiacoch ma neopustli. Stále po tejto knížke siaham užívajúc si ich spočiatku neukojiteľnú túžbu po dotykoch a hlavne láske. Doteraz na jazyku cítim jeho horko-sladkú príchuť, ako keby sa časť tohoto príbehu nezmazateľne vpila do mojej pamäti. Najintenzívnejšie boli vykreslené Joshouve pocity ako upíra.
Neexistoval způsob, jak se opravdu setkat. V jejím světě jsem nic neznamenal, jen pouhou strašidelnou legendu. Vtom mém by zas ona platila za kořist. Musel jsem ji opustit. Pro tuto noc, aby mohla jít spát. Ale i pro všechny následující, co jich jen bude, protože mi nemohla patřit, nešlo to.
Odtáhl jsem se od ní. Cítil jsem přitom téměř fyzickou bolest. Moje srdce podruhé zemřelo. To, že se před chvílí probudilo, se stalo jen zázrakem. Měl bych být vděčný. Nezasloužil jsem si ani to.
Otočil jsem se a odešel.
Joshua ma zaujal o trošku viac ako Kate, no pripisujem to hlavne tomu že som žena. Ktoré dievča by dokázalo odolať tomu príťažlivému a zároveň inteligentnému, charizmatickému, súcitnému, svedomitému, pravovitému … mužovi. Tých kladov skutočne nie je málo. Má skutočne úžasný talent na kreslenie. Ten spôsob akým sa vyžíva v kreslení aj v zariaďovaní bytu mi pripomína starostlivého rodiča. Teraz nasledujú dva úryvky k téme Joshua. Prvý opisuje jeho krásu a umelecké schopnosti.
Posadila jsem se na podlahu před zrcadlo a nemohla odtrhnout pohled od jeho vlasů. V záři svítilny se pokryly zlatem. Neposlušně mu padaly do očí a on je rukou umazanou od pastelů netrpělivě odhrnoval. Ušpinil si čelo a jedna šmouha se táhla i přes nos.
Pak se najednou narovnal a zamyšleně se na mě podíval. Ztuhla jsem leknutím a čekala. On se usmál a zase se sklonil ke své práci. Neviděl mě.
Ale necítila jsem úlevu. Jen velké zklamání.
Po chvíli, s pohledem upřeným na své dílo, pomalu odložil pastel. Druhou rukou jemně přejel přes papír, ve tváři něžný výraz. Otřel si ruce do kalhot, opatrně vytrhl papír ze skicáku a položil ho vedle sebe. Zatajila jsem dech.
Byla jsem to já.
Teraz krátky úryvok k jeho „osvietení“.
Byl jsem mnohonásobně silnější než ona. Myslím, že stále neměla ani zdání, jak velké nebezpečí pro ni znamenám. Přesto to byla ona, kdo mi dával pocit bezpečí. Trpělivě udo-lávala mou beznaděj, dokud nad ní nezvítězila.
Dej plynie skutočne rýchlo, vlastne podľa mňa až moc. Ani som nevedela ako a veľkú časť knihy som mala za sebou, no pritom som stále nemala dosť. Každá ďalšia otočená stránka ma čoraz viac uchvacovala a nedovolila mi myslieť na tú prečítanú stenšujúcu sa časť. V knihe nenájdete žiadne zdĺhavé opisy. Všetko má svoj čas a miesto. Nezmenila by som na tomto fenomenálnom diele ani slovo. Na záver mi dovoľte jeden z mojich obľúbených citátov. Pretože aj keď je na tejto knihe ešte veľa vecí, o ktorých by som mohla písať, pravda je taká, že pokiaľ vás nepresvedčili tieto úryvky, pochybujem že to dokážem ja.
„Potřebuju to vědět… Už jsem pochopila, že některé věci jsou jinak, než jsem si vždycky myslela. Neseznámili jsme se přece přes inzerát…“
